Páv modrý

Biologové vyčlenili pávům celý rod, Pavo, a rozlišují dva druhy, Páva modrého a Páva zeleného. Úhrně je zaškatulkovali do řádu Hrabavých.

Páv korunkatý (Pavo cristatus), také se mu říká Páv modrý. Ve volné přírodě žije v lesích jižní Indie a na Srí Lance. Samec dosahuje délky kolem 220 cm, z čehož však až 150 cm připadá na prodloužená nadocasní pera. Hlavu má samec zelenomodrou s vysokou korunkou z per. Krk a prsa má zelenomodrá s purpurovým leskem, hřbet zelenavý, břicho černé, ocas a letky křídel hnědé. Křídlo je černobíle vlnkované, dlouhá nadocasní pera jsou zelená s duhově barevnými oky. Samice je menší, celkově hnědá, s krkem a prsy zelenavými a nemá prodloužená nadocasní pera jako samec. Samice dosahuje délky kolem 85 cm. Dlouhá nadocasní pera, která používají pro dvoření, vypadávají samcům obvykle v červenci a nová dorostou do zimy. Tato pera narůstají samcům až ve třetím roce. Není to však jejich ocas, ten, mnohem menší, je schován pod nimi. Brzy ráno a večer se samci ozývají svým pronikavým, daleko slyšitelným křikem. Pávi kupodivu dobře létají i se svým dlouhým přívěskem, ale nevydrží letět příliš dlouho. Páv se zdržuje v menších skupinách. Obvykle má jeden samec čtyři až pět samic a žije v polygamii. O hnízdění samic se nijak nestará a každá ze slepic si buduje vlastní hnízdo, kterým je mělký dolík v zemi, ukrytý v trávě nebo mezi keři. Samice snáží 4 až 8 vajec, která jsou žlutobílá, nepravidelně jemně tmavě tečkovaná. Na snášce sedí samice 28 dní a o kuřata se stará rovněž sama, vodí je za potravou a ochraňuje je. Pávi se živí hmyzem a dalšími bezobratlými živočichy, ale také drobnými obratlovci, jako jsou gekoni, drobní hadi apod. Žerou však i semena, různé plody a zelené výhonky i trávu. Přestože hnízdní na zemi, raději spí na větvích stromů. V oblasti přirozeného výskytu, v Indii, je páv chován i jako domácí zvíře, především díky schopnosti pávů živit se mladými kobrami. Nesnášejí se však s ostatními domácími zvířaty. Ve volné přírodě je páv velmi plachý. V zajetí se vyvynulo několik mutací, nejčastější z nich je bílý páv.

Páv v historii Páv korunkatý byl v zajetí chován už od antiky. Říká se, že Alexander Veliký poslal jeden exemplář páva z Indie do Řecka, kde byl v Aténách přímo hýčkán. V řeckém i římském bájesloví se zachovalo o pávovi mnoho pověstí, například že si páva zamilovala bohyně Hera. Pávi se však chovali hlavně pro maso, na hodovních stolech panovníků se takřka pravidelně objevovala paví pečeně. Pro římského císaře připravovali kuchaři paví jazýčky a mozečky s indickým kořením jako nejvybranější lahůdku. Na svatbě Viléma z Rožmberka bylo dne 26. 1. 1578 mezi jinými upraveno pro svatební tabuli i 350 pávů. Jeho maso bylo pokládáno za nezničitelné, a proto sv. Augustin označil páva za symbol Zmrtvýchvstání, tedy nesmrtelnosti a naděje. Ve starověkých kulturách Dálného východu a v antickém Řecku však svým rozvinutým ocasem symbolizoval slunce, ve středověku pak vznešenost, ale také pýchu a marnivost. V současné době se chová také bílá forma, albíni. V parcích a velkých zahradách je chován velmi hojně. Pávové se dokonce rozšířili i ve volné přírodě, např. v Praze budili pohoršení svým křikem, čemuž učinila svým dekretem ze dne 12. 9. 1740 konec až Marie Terezie.

Páv v heraldice Jako obecná přirozená figura se páv v heraldice vyskytuje buď celý - například ve znaku Petřvaldských z Petřvaldu, kde se objevuje v polovině 15. století, nebo v erbu německých knížat z Wiedu - nebo jen jako kyta pavích per (například v klenotech mladší linie knížat von Reuss nebo vévodů z Anhaltu).

Páv v jazycích České slůvko označující tyto opeřence zní "páv". Samičky jsou "pávice". Moravská nářečí znají i "pávica" či "pávěnka", východočeská zase "pávče". V moravskoslezském nářečí slovo "pávko" označuje paví pero. České slovo "páv" spolu se slovenským páv, polským a slovinským pav či ukrajinským páva je pravděpodobně z němčiny (starohornoněmecké pfawo nebo spíše středohornoněmecké phawe), naproti tomu srbocharvátské a bulharské paun, ukrajinské pavun je z románského základu pavone. Oboje dále z latinského pavo, slova tajemného původu. Ruské slovo pro páva je pavlin. Ve své domovině, v Indii, je páv zván sikhin - chocholáč. Angličtina zná slova peafowl pro pávy obecně, peacock pro pávy samečky a peahen pro pávice. Německy se páv řekne der Pfau, pávice die Pfauhenne. Španělština zná slovo pavo, portugalština pavau. Gruzínsky se páv řekne pharšavangi, arménsky siramarg, čerkesky disačat (doslova "zlatá slepice") a arabsky táwús. Pokud víte nebo dokážete zjistit páva v dalších cizích řečech, napište mi.

Páv v náboženství V křestanství je páv symbolem Kristova vzkříšení, ale také pýchy a domýšlivosti. Turecký kmen ježidů má zvláštní náboženství, ve kterém se mísí zoroastrismus, židovství, křestanství a islám. Bůh je pro Ježidy pouze stvořitelem světa a dnes již nezasahuje do jeho běhu. Vykonavatelem boží vůle je Melek Taus ("Anděl Páv"), bůh v ptačí podobě. [více]

> Páv na fotkách >